povaha

Miniaturní americký ovčák

Miniaturní americký ovčák má s Australským ovčákem společného mnohem více než jen vzhled, stejně tak po něm podědil i typické zdravotní problémy a také povahu. V mnoha ohledech je to naprosto dokonalý pes a v mnoha pes na zabití a s tím je potřeba počítat a nebýt překvapený. Dobře zvažte své možnosti ať nelitujete pořízení a ať nejste následně oba smutní.

Stejně tak jako Australský ovčák to není pes pro každého a jeho výchova a výcvik není úplně snadná. Nedejte jen na roztomilý vzhled a malou výšku, MAS klame tělem. Je to větší střela než Ausík, to že jsou malí neznamená, že potřebují méně pohybu. Co se týče péče, času a náročnosti výcviku jsou tato plemena srovnatelné, MAS jen nezabere tolik místa v posteli.
Pro koho se teda hodí? Hodí se na farmu, hodí se pro aktivní lidi co mají rádi sporty jako běh či časté túry a především pro ty, kteří jsou ochotni obětovat vysedávání u TV a tento čas věnovat dovádění se svým čtyřnohým parťákem a to v dešti i v mrazu. Pokud máte náročnou práci, kde trávíte většinu času, tak bude MAS velmi strádat, stejně tak pokud předpokládáte, že psovi stačí velká zahrada.
Mini ausík je nejspokojenější pokud má přístup ven i dovnitř, pokud ho vezmete se ven vyběhat, na túru nebo na cvičák si třeba zaběhat agility, krom klasických procházek je však třeba s ním denně cvičit, toto cvičení je pak nejúspěšnější pokud je rozděleno do více kratších bloků v průběhu celého dne. Je to pes, který potřebuje pevnou ruku a důslednost, snadno si člověka omotá kolem prstu a pak často hledá novou rodinu pro svou nezvladatelnost. Nedoporučuji ho začátečníkům, ale pozor není to ani pes, ke kterému lze přistupovat tvrdě. Důležité je správné vybalancování cvičení, pes by ho měl brát jako zábavu, ale úkoly musí plnit přesně a odměnu by měl dostat jen za správné provedení. Neexistuje konkrétní návod, protože každý pes se učí jinak rychle a zvládá jinou míru intenzity a tlaku. Naučte se svého psa pozorovat a porozumíte mu.
Všem našim odchovům samozřejmě nabízím možnost spolupráce při výcviku, osobní nebo i na dálku pokud osobní nebude možná. Tato možnost platí nejen při odběru štěněte, ale po celý život psa, s jakýmkoliv problémem nebo dotazem se na mě můžete obrátit.

Abych vám přiblížila co vše se může u vás doma dít a na co máte být připraveni, přikládám níže článek o nežádoucím chování Australského ovčáka, které moc hezky sepsaly holky z www.aussiesworld.cz. Povahové rysy jsou pro obě plemena stejné, proto se nebojte a hledejte informace i u více rozšířeného předka Australského ovčáka.

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, „nudná historie“ a znalost prostředí a práce, pro kterou bylo dané plemeno šlechtěno, toho o vrozených povahových vlastnostech hodně napoví.

V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek/tisíců mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (prvního sněhu). Mezi hlavní vlastnosti, díky kterým byl nedocenitelným pomocníkem, byla především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Krom pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriální. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován, jako výjimečný společník pro svého pána/rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.

HLÍDACÍ INSTINKT

Co se týče hlídacího instinktu, australský ovčák je přirozeně teritoriální a má silné sklony k ochraně svého domova a „svých lidí“. Má tendence ohlašovat podezřelé situace štěkotem a v případě potřeby se nezdráhá adekvátně zasáhnout (vyniká schopností samostatného rozhodování v případě, že toho není jeho majitel schopen – a to z různých důvodů).
Jsou australští ovčáci, kteří začnou „hlídat“ již v raném štěněčím věku a jsou jedinci, kteří se takto začnou projevovat až v momentě, kdy psychicky dospějí (jsou linie, které dospívají jak psychicky, tak fyzicky podstatně později).
Vyrovnaná povaha se projevuje i v rámci hlídacího instinktu. Aussík je schopný velice efektivně ohlídat svůj domov, ale v případě, že majitel uvítá „cizince“ jako svého hosta, by měl zastavit veškeré reakce a hosta tolerovat. V žádném případě není žádoucí, aby i přes to stupňoval své reakce.

„Nežádoucí“ štěkání / hlídání

Pokud nebydlíte zrovna na samotě, ale v panelovém domě či v jinak „těsném“ soužití se sousedy, mohl by vášnivý hlídač za dveřmi představovat nemalý problém.
Jak je zmiňováno výše, je individuální, kdy se objeví první náznaky označování divných zvuků nebo podezřelého pohybu kolem domova vrčením či štěkotem. Zapomeňte na to, že problém „sám zmizí“, je potřeba psa naučit co chceme.

Teritoriální cítění ve spojení s hlídacím instinktem

Mnoho majitelů australáků popisuje, že jsou jejich psi velice flexibilní, co se týče prostor, které hlídají. Svůj „radar“ na podezřelé dění v okolí zapnou velice rychle v případě, že jste se usadili na dovolené v chatce, ve vlakovém kupé či si rozložili deku v přírodě.
Mladý nezkušený pes může opět reagovat štěkotem i na „běžné dění“ (prostě jej vyhodnotí, jako podezřelé). U zkušeného sebevědomého dospělého jedince lze sledovat majestátní pozorování okolí, kdy není pochyb o tom, že má pod kontrolou veškeré dění široko daleko.
Australský ovčák má mimo jiné dokonale vyvinutou schopnost samostatného rozhodování v případě, že toho jeho majitel není schopen. Četné příběhy „ze života s aussíkem“ potvrzují rozličnou reakci např.: na cizí osobu přistupující do kupé v případě, kdy majitel spí, a když je bdělý. V případě, kdy je vzhůru (majitel je schopný monitorovat okolní dění za psa) reaguje na přistupující v klidu. Jakmile však majitel usne, přebírá kontrolu nad situací a přistupující mu „ohlašuje“.

Hlídání si zdrojů

Jedná se o relativně častý problém. Formy hlídání si zdrojů mohou být opět různé (pevné držení těla + upřený pohled → vrčení → cenění zubů → výpad) v různém stupni i „rychlosti“ provedení. Znám mnoho majitelů, co považují své štěně aussíka, které ňafe po ostatních psech za maximálně komické, roztomilé a vydatně se tím baví. I toto chování by se mělo vhodně a včas řešit.

Více na www.aussiesworld.cz

REZERVOVANOST K CIZÍM LIDEM

Rezervovanost k cizím lidem by se dala považovat za nástroj hlídacího instinktu. Jen velice stěží může být pes zároveň dokonale společenský a přátelský k širému okolí a být dobrým hlídačem.

Běžnou reakcí australského ovčáka na cizí lidi je ignorace. Veškerou lásku a pozornost věnují pouze úzkému okruhu lidí, které přijali za své. Zejména v případě náhlého narušení osobního prostoru psa, můžeme očekávat různé stupně i formy reakcí.
Odstoupení směrem od člověka, který narušuje osobní prostor a „zamrznutí“, lze považovat za přirozené reakce psa, který prostě netouží po tak těsném kontaktu s cizím člověkem. Reakce typu vrčení → cenění zubů → výpad lze považovat za projevy bázlivosti či nevyrovnané povahy. Neadekvátní agresivní a bázlivé reakce musí být vždy považovány za nepřípustné. Přes to je posouzení „adekvátnosti“ reakce psa s ohledem na situaci složitou záležitostí, žádající si podrobnou analýzu dané situace podloženou znalostmi z oblasti etologie.

Více na www.aussiesworld.cz

„Reaktivní období“, u štěňat a mladých psů

Hlídací instinkt by se zkráceně a velice zjednodušeně dal popsat jako reakce psa na podezřelé situace štěkotem. Míru podezřelosti dané situace vyhodnocuje pes na základě několika parametrů. Mezi hlavní z nich považuji zkušenost a sebevědomí (vyrovnaná povaha).
Psychika každého jedince podléhá jistému vývoji. Základní mezníky tohoto vývoje jsou: štěně, puberta, dospělost, stáří, při čemž každé z těchto období má svá specifika.
Mezi 4. a 18. měsícem dochází nejčastěji k prvním projevům hlídacího instinktu, což je právě v období, kdy má štěně velice málo zkušeností s tím, co je všední, výjimečné a podezřelé. A navíc s ohledem na vývoj psychiky dochází k přirozenému kolísání sebevědomí psa.
Na internetových diskusích se pak často objevují příspěvky ve stylu: „Můj pes najednou začal na procházkách štěkat na lidi.“ „V noci poštěkává na cokoliv, se jen šustne.“ „Moje štěně je agresivní.“ atd. V drtivé většině jsem skutečně toho názoru, že se jedná o oběti „období reaktivních australáků“. Tedy období, kdy jim vše velí: „hlídej!“, ale nemají pro to jak dostatek sebevědomí, tak zkušeností.
Další, dle mého názoru cennou, informací je také fakt, že štěkot nemusí být jen nástrojem hlídacího instinktu, ale také způsobem, jak od podezřelého objektu získat nějaké informace. Nejistí psi velice často štěkají právě proto, aby podezřelý objekt vyburcovali k reakci, která by jim napověděla, kam si dotyčného zaškatulkovat.

Více na www.aussiesworld.cz

MOŽNÉ PROBLÉMY VE VÝCHOVĚ ANEB CO JSTE MOŽNÁ NEVĚDĚLI…

Jak si můžete přečíst v obecné charakteristice povahy australského ovčáka, je to pes velmi aktivní, hbitý, mrštný a má silně vyvinuté hlídací instinkty. Tyto povahové rysy činí z australáčka bezpochyby skvělého parťáka pro aktivní lidi. Nicméně je nutno podotknout, že právě tyto typické vlastnosti mohou být také zdrojem výchovných problémů…

Jak už bylo řečeno, australský ovčák byl a je hojně využíván k práci u stáda ovcí nebo skotu. Jeho styl pasení se liší od stylu border kolie, je tvrdší, u pasení často štěká a vyznačuje se těsnější prací u stáda, na povel ovčáka může být docela razantní a skot i štípnout. Jeho silný pastevecký instinkt může být ale zdrojem řady problémů. Stejně jako výše zmíněné border kolie, i ausík může svůj instikt přesměrovat na lidi nebo předměty. U některých psů se můžeme setkat např. s pasením dětí nebo jiných psů včetně charakteristického štípnutí nebo štěkání.

Dalším problémem, který majitelé australáčků řeší, je skákání. Ausíci jsou často velmi kontaktní a při snaze olíznout vám obličej vyskakují třeba dva metry vysoko. Nutno podotknout, že jejich náklonnost je mnohdy poněkud razantnější a nezřídka vám nechtěně při skákání narazí nos nebo roztrhnou ret. 🙂 Tento problém je nutno řešit již od malička, nijak ho neodměňovat a snažit se potlačit ho na minimum. Zde musím ovšem dodat, že ne vždy se toto podaří ke 100% spokojenosti návštěv, které s vámi lásku vašeho australáčka často nesdílí…

I hlídání a silně vyvinuté teritoriální cítění může způsobit řadu problémů. Spousta majitelů vám jistě potvrdí, že jejich psi hlídají nejen domácnost, ale i předměty nebo objekty, které vyhodnotí jako sobě vlastní. Přivažte australáčka na dovolené u stanu, ponechte ho samotného v autě nebo ho odložte u vašeho batohu a uvidíte, jak moc je dokáže ohlídat! Samozřejmě i toto chování se dá do jisté míry omezit a určitě najdeme i ausíky, kteří ho mají do jisté míry nebo úplně potlačené. Nicméně je třeba s ním počítat a brát ho v úvahu.

Spousta ausíků také rádo tahá na vodítku. I zde je potřeba důsledně učit chůzi na prověšeném vodítku od malička a i zde můžeme vyhodnotit, že ne všem majitelům ausíků se daří potlačit tahání na vodítku úplně. Na druhou stranu se čím dál tím více setkáváme s ausíky ve psích sportech, které byly dříve vyhrazené pouze pro severská plemena. Nezřídka na závodech uvidíme ausíky nejen při dogtrekkingu, cannicrosu, ale i při tahání psovoda na kole, koloběžce nebo na běžkách a rozhodně se mezi jinými plemeny neztratí!

Řekl vám někdy někdo, že ausík vzhledem k jeho původu nebude lovit zvěř a bude se držet smečky? Chyba lávky! Je to jeden z nejrozšířenějších omylů vůbec. I ausíci dokáží zvěř pěkně prohnat a projevit tak silný kořistnický pud, a tak je na to třeba brát zřetel. Zároveň musím na jejich obranu napsat, že pokud se jim podaří zvěř dohonit, ztrácí o ni většinou zájem a vrací se zpět k majiteli. Problém s lovením řeší překvapivě vysoké procento majitelů, proto ho neberte na lehkou váhu!

Australský ovčák je plemeno oddané svému pánovi, na druhou stranu mnoho zástupců plemene se vyznačuje určitou dávkou samostatnosti a tvrdohlavosti. Zároveň je to plemeno velmi citlivé a výcvik i výchova by pro něj měly být zábavou. Ausík rozhodně není typ psa, který je vhodný na výchovu a výcvik formou cukru a biče. Ano, někteří jedinci tento přístup ustojí. Někteří se v lepším případě na psovoda vykašlou a dají mu najevo, že takhle pracovat tedy nebudou. Někteří z nich se ale mohou dokonce psychicky zhroutit nebo varovat psovoda vrčením, známe i případy, které nezůstaly jen u toho. Je samozřejmě jen na vás, jak budete ke svému psovi přistupovat, ale vězte, že ausík má obrovský potenciál a při správném přístupu z něj může být skvěle vychovaný pes úspěšný třeba i ve sportovní kynologii nebo vrcholovém sportu. Jen je třeba k němu přistupovat individuálně a s citem.

Standard plemene uvádí, že ausík může být nedůvěřivý vůči cizím lidem. Většina pejsků sice nadšeně vítá každého nově příchozího, ovšem někteří jedinci naopak projevují nedůvěřivost velmi zřetelně. Avšak pozor, nelze tuto počáteční obezřetnost zaměňovat za agresivitu nebo přílišnou bázlivost! Znamená to jen, že pejsek potřebuje trochu času, než si na neznámého člověka zvykne a nechá se od něj pohladit. Prostě mu jen není hned po chuti, když se k němu někdo hrne a projevuje mu z počátku přílišnou náklonnost.

No a malá perlička na závěr. 🙂 Co překvapí spoustu nových majitelů ausíka, jsou jeho zvukové projevy. Teď nemám na mysli štěkání nebo vrčení, to umí každý pes. Ausík je v tomhle přece jen trochu originál. Dokáže totiž ze sebe vyloudit tak širokou škálu zvuků, že nad tím občas zůstává rozum stát. 🙂 A také dokáže okomentovat všechno a všude! Něco se vašemu pejskovi nelíbí? Nudí se? Chce něco dělat? Je spokojený? Pak vězte, že vám to dá hlasitě najevo způsobem jemu vlastním! Od mručení, brblání, houkání, vytí až po mumlání, zpívání nebo, jak tomu ausíčkáři říkají, prostě kecání. 🙂 Nemyslím si, že by tyto zvukové projevy znamenaly nějaký výchovný problém, to určitě ne, ale přinejmenším vás překvapí a ne jednou udiví, jak rozmanité mohou být.

 

Více na www.aussiesworld.cz

logo chovatelské stanice Original Tobias

Autor chovatelská stanice Original Tobias© 2019, veškerý textový i obrazový materiál tohoto webu podléhá autorským právům, pro jeho použití je nutné mít písemný souhlas autora.