zdraví

Miniaturní americký ovčák

Zdravý pes je asi to nejdůležitější. K čemu vám bude že je blue merle nebo red tri pokud bude nemocný. U každého plemene je spousta nemocí, které se opakují právě u toho daného plemene. Níže najdete výčet těch nejvíce rozšířených nemocí u Miniaturního amerického ovčáka – těch o kterých byste měli vědět a které by měly být otestovány. Nicméně žádnému chovateli není nařízeno tyto nemoci testovat, testování je dobrovolné, proto si dejte pozor a dobře vybírejte od koho si berete štěně nebo jakým psem (s jakými testy) chcete krýt.

Miniaturní americký ovčák je vyšlechtěný z Australského ovčáka, tak i nemoci se u něj objevují a testují stejné. Proto není problém hledat informace právě u Australských ovčáků. Pokud něčemu nerozumíte nebo chcete vědět více nebojte se nás kontaktovat přes kontaktní formulář.

Nemoci pohybového aparátu

Jedná se o vývojové nikoliv vrozené onemocnění s polygenní dědičností. Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti také vliv vnějších faktorů. Hlavní roli vzniku DKK hraje dědičnost. Výzkumy dokazují, že při páření dvou negativních (zdravých) jedinců je v průměru 26% pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocný) a jednoho negativního (zdravý) jedince je to až 48%, u dvou pozitivních rodičů to pak je 77% pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků.

Více zde: www.aussiesworld.cz

Dysplazie loketního kloubu je komplexní onemocnění, jehož podkladem je osteochondróza – defekt v kostnatění chrupavky v rostoucí kosti. Dědičnost byla jednoznačně prokázána u odlomeného korunního výběžku (FCP) a osteochondrózy kloubní chrupavky kosti pažní (OCPD), u izolovaného loketního výběžku kosti loketní (UAP) se dědičný základ předpokládá.

Dysplazie loketního kloubu není bohužel tak zřejmá jako dysplazie kyčelních kloubů, je obtížné ji zjistit a touto svojí podstatou představuje skryté a plíživé nebezpečí pro postižené psy.

Více zde: www.aussiesworld.cz

Jedná se o degenerativní onemocnění páteře, které vede ke vzniku výrůstků/ostruh na obratlech. Tyto výrůstky časem začnou vytvářet můstky, načež může dojít až ke srůstu páteřních obratlů. Jedná se o artrotické onemocnění a proto je nutné očekávat, že se časem projeví i typické příznaky pro toto onemocnění. Je jím např. snížená hybnost páteře a bolestivost (pes může kulhat), která se často zhoršuje při změnách počasí nebo prochladnutí.

Více na: www.aussiesworld.cz

Relativně časté onemocnění kolenního kloubu psů. Je typické anatomickými změnami pánevní končetiny, které vedou následně ke změně polohy čéšky do abnormální pozice. Patela leží ve žlábku ve spodní části stehenní kosti a z obou stran je zajištěna kostními hřebeny, které zabraňují jejímu vykloubení.

Více na: www.aussiesworld.cz

Oční onemocnění

Katarakta (šedý zákal) je poruchou průhlednosti čočky. Katarakty jsou velmi častou dědičnou chorobou, vyskytující se u více než 70 plemen psů. V souvislosti s dědičnými formami katarakty u psů je popisováno více způsobů dědičnosti. Většina HC je děděna autozomálně recesivně, existují i formy s autozomálně dominantní dědičností popř. polygenní dědičností. Katarakty představují hlavní příčinu slepoty u psů.

Více zde: www.genomia.cz

K poškození očního bulbu dochází již kolem 30. dne embryonálního vývoje. Podle intenzity zasažení jednotlivých zárodečných listů nacházíme postnatálně defekty v různých částech oční koule: V případě postižení mezodermu, ze kterého se vyvíjí cévnatka, dochází k nedostatečnému cévnímu zásobení a úbytku pigmentu. Výsledkem je hypoplazie cévnatky (cévnatka je bledá a ztenčená). V tomto případě hovoříme o „střední formě CEA“. Při vyšetření očního pozadí pomocí oftalmoskopu připomínají ztenčená místa cévnatky okno, kterým lze zahlédnout jinak skryté vrstvy: cévy a pod nimi ležící bělimu. Cév je vtomto místě méně a mohou mít abnormální tvar. Ve třech měsících věku psa dojde k zabarvení sítnice pigmentem, který někdy chorobné změny na cévnatce skryje. Proto je důležité štěňata klinicky vyšetřovat v raném věku (do tří měsíců). Psi postižení střední formou CEA obvykle neoslepnou, jejich potomci však mohou zdědit těžkou formu CEA.

Více zde: www.genomia.cz

Onemocnění CMR se většinou rozvíjí velmi brzy, ještě před čtvrtým měsícem života štěněte. Projevuje se podsítnicovou akumulací materiálu, způsobující šedivorůžově zbarvené léze. Tyto léze, podobné puchýřkům, mají různou velikost a tvar a jsou dobře patrné na obou očích postižených jedinců. Některé puchýřky na sítnici se mohou ztrácet bez trvalých následků, jiné vytváří neodstranitelné jizvičky. I přes trvalé poškozování sítnice postižených jedinců dochází k úplné ztrátě zraku obvykle až ve vyšším věku.

Více na: www.genomia.cz

Tato genetická porucha způsobuje, že světločivné buňky sítnice (tyčinky a čípky) postupně degenerují a odumírají. Onemocnění se obvykle začíná projevovat v období dospívání nebo v rané dospělosti. Věk nástupu, ale i intenzita onemocnění, se však odvíjí i od příslušnosti ke konkrétnímu plemeni. Nejdříve ztrácejí svou funkci tyčinky, u psa se toto projevuje noční slepotou, a poté se dostavuje i degenerace čípků. Většina postižených psů nakonec oslepne.

Více na: www.genomia.cz

Další častá onemocnění

Některá plemena psů jsou citlivější na některé druhy léků než ostatní. Např. ovčáčtí psi mohou mít nepříznivé reakce na léky, jako jsou např. ivermectin a loperamide (Imodium). Přecitlivělost na léky pramení z mutace genu MDR1 (multi-drug resistance gene), který byl objeven americkou lékařkou Dr. Katrinou Mealey, PhD na Washington State University v roce 2001. Tento gen kóduje protein P-glycoprotein, který má v těle na starost odvádění léků a toxinů z mozku do krve. Pes postižený mutací genu MDR1 nemá správnou funkci odvádění toxinů a léků z mozku, což může mít za následek abnormální neurologické příznaky. Výsledkem může být neurologické onemocnění vyžadující několikatýdenní léčbu na klinice nebo dokonce smrt. Část DNA obklopující gen mdr1-1 potvrdila, že mutace vznikla pouze jednou; všichni psi dnes postižení mutací tohoto genu pocházejí tedy z jednoho jediného psa, který žil pravděpodobně ve Velké Británii kolem roku 1800.

Více zde: www.aussiesworld.cz

Tělesný stav, ke kterému dochází při náhlé a krátké poruše mozkové funkce. Když mozkové buňky nefungují jak mají, mohou být vědomí, pohyby nebo jednání postiženého psa na krátký čas pozměněné. Tyto tělesné změny se nazývají epileptické záchvaty. Epilepsie se proto někdy nazývá záchvatová porucha.

Více zde: www.aussiesworld.cz

produkuje hormony Tetraidothyronine (Thyroxin nebo T4) a Triiodothyronine (T3) jsou dva nejdůležitější. Jejich základní funkce je produkce látky thyroxin – hormon štítné žlázy, který pomáhá v těle psa, aby jeho organismus správně fungoval. U zdravého psa se hormony štítné žlázy vylučují pozvolna do krevního oběhu a regulují metabolismus psa. Štítná žláza, produkující nedostatek hormonu (Hypothyroidismus), může vést ke zpomalení metabolismu a přebytek produkce (Hyperthyroidism) může vést až příliš aktivnímu metabolismu. Hyperthyroidism není příliš rozšířena a většinou jsou postiženi psi, kteří jsou zasaženi nádorem na štítné žláze. V této situaci T4 bude nad hladinou normálu a TSH pod hladinou.

Více na: www.aussiesworld.cz

Kardiografické vyšetření zaměřené především na Patent Ductus Arteriosus (PDA). Jedná se o malou komunikační cévu mezi plicní arterií (vede krev do plic) a aortou (vede krev do celého těla). PDA je důležité pro adaptaci, co se týče získávání kyslíku. Nenarozené štěně získává kyslík z mateřské krve, při narození se musí adaptovat na získávání kysliku pomocí plic, štěně začne dýchat a krev přes PDA přestane proudit. Během několika dnů by se mělo PDA uzavřít, jestliže se neuzavře, štěně zůstavá s PDA – rozsah postižení závisí na stupni patence – velikost otevření ductusu. Dědičnost je komplexní, to znamená že se na vzniku vady podílí genetika i faktory prostředí. Jde o nejčastěji diagnostikovaný defekt srdce u psů. Vyskytuje se u mnoha plemen a častěji u fen.

Více na: www.aussiesworld.cz

Dědičná hluchota je onemocněním, které postihuje zvířata mnoha druhů. Ve většině případů je dědičná hluchota spojena s bílým zbarvením srsti. Bílé zbarvení ovšem nemusí být pouze plášťové, onemocnět mohou i zvířata, která mají na těle jen bílé skvrny. Příčinou hluchoty je poškození drobných řasinek, které jsou ve vnitřním uchu uvnitř tzv. hlemýždě rozkmitávány zvukem přicházejícím přes zevní zvukovod a středouší. Poškození řasinek vzniká následkem degenerace cév, které je vyživují. Proč k tomuto dochází nebylo dosud zcela jednoznačně objasněno, je však stále zřejmější, že významnou roli v celém procesu hrají buňky cévnaté vrstvy hlemýždě, které vznikají ze stejného základu jako melanocyty (buňky produkující pigmenty způsobující zbarvení kůže a srsti). Logickým vývodem tedy je, že poškození těchto buněk vede jak ke ztrátě sluchu, tak i schopnosti produkovat pigment (bílá barva kůže a srsti je vlastně následkem úplné absence pigmentu v těchto tkáních). O správnosti tohoto vývodu svědčí i fakt, že například u dalmatinců se hluchota častěji vyskytuje u jedinců s modrýma očima (modrá barva očí je podobně jakou u bílé srsti následek úplné ztráty pigmentu v duhovce) než s očima hnědýma.

Více na: www.aussiesworld.cz

DM je progresivní neurodegenerativní onemocnění míchy. Rané stádium choroby se projevuje ubýváním bílé hmoty míšní, především v hrudní oblasti páteře. Dochází tak k postupnému narušování systému “drah” vedoucích signály z mozku do cílového místa a tedy ke zhoršené schopnosti ovládat zadní, a v pozdějším stádiu nemoci, i přední končetiny. Klinickým projevem u zvířat postižených tímto onemocněním je charakteristický styl chůze, který se projevuje ztrátou koordinace a rovnováhy. Mezi další projevy patří inkontinence a postupné ochrnutí dýchacích svalů. Všechny změny provázející degenerativní myelopathii jsou nevratné a zhoršující se ve svém projevu. První příznaky nemoci lze pozorovat přibližně ve věku osmi let a celý proces může trvat až tři roky, v případě, že majitel dříve nezvolí k euthanázii zvířete. DM je bohužel v současnosti neléčitelná choroba, vždy končí smrtí zvířete.

Více na: www.aussiesworld.cz

Merle nejen krásné, ale i zákeřné

Merle, v poslední době asi nejžádanější zbarvení srsti. Merle však krom krásného vzhledu s sebou nese i mnoho ne tolik pozitivních faktorů, které by měl každý majitel plemene, kde se merle vyskytuje znát, a to i ten, který má doma jinak zbarveného jedince.

Ve zkratce se jedná o gen způsobující ředění barvy srsti. Tato mutace tvoří tolik líbivé skvrny, modré oči, ale také méně pozitivní hluchotu, slepotu a další problémy…

Teprve v roce 2018, byl rozpoznán nový průlomový test tzv. Merle SILV SINE, který provádí česká laboratoř Vemodia. Tato laboratoř dokázala, že doposud prováděné testy nebyly dostatečné a i psi, kteří podle původních testů nebyli merle, tak merle ve skutečnosti jsou, protože testy nebyly dokonalé.

Problematika merle je velmi, velmi obsáhlá, dá se však zjednodušeně říct, že pokud plánujete mít Vašeho psa / fenu v chovu, je nutné tento test mít a to i v případě, že nejsou merle. Stejně tak se test udělá protějšku a díky výsledkům se minimalizují možná nevhodná spojení a následně double merle štěňata, u kterých jednak hrozí hluchota či slepota, ale také nelze takové psy používat v chovu.

Protože je to natolik obsáhlé téma doporučuji mě kontaktovat přes kontaktní formulář nebo naše FB stránky pro poskytnutí více informací.

Web laboratoře TILIA LABORATORIES ( dříve Vemodia), kde lze udělat test SILV SINE, zde: www.tilialaboratories.cz

a mnoho dalších ...

logo chovatelské stanice Original Tobias

Autor chovatelská stanice Original Tobias© 2019, veškerý textový i obrazový materiál tohoto webu podléhá autorským právům, pro jeho použití je nutné mít písemný souhlas autora.